Honza - snad netypičtější postava českých lidových i klasických pohádek. Líný Honza, hloupý Honza, Honza silák, Honza statečný hrdina, zkrátka co Honza, to jiná postava. Co mají čeští Honzové společného? Je to vždy lidová postava z prostředí českého venkova, vesnický chasník z masa a kostí, reálný člověk ze skutečného života.

A jaký je Honza v naší pohádce? Na začátku příběhu se jeví  jako mile uličnický, trochu lenivý nenasyta, postupně se však projevují i jiné jeho vlastnosti. Jako snad    v každé pohádce o Honzovi i ten náš odchází do světa s typickým rancem máminých buchet. Tentokrát utíká před verbířema, kteří ho chtějí odvést do války. Nebyla by to pohádka, aby v ní nesehrál roli kouzelný předmět, který pohádkovému hrdinovi obvykle pomáhá v nesnázích. V našem příběhu jej představuje mámin medajlonek, který mu daruje jeho otec Vojta při náhodném setkání, když se coby válečný veterán vrací domů z vojny. Medajlonek s nadpřirozenou schopností Honzu varuje před nástrahami, které mu připraví zrádná víla - bludička. Jak název napovídá, při svém putování se potká s krásnou Madlenkou, upřímným vesnickým děvčetem. Oba, jak jinak, se do sebe zamilují a plánují svatbu. To se nelíbí mstivé a zlé statkářce Kunhutě, u které Madlenka slouží. Ta jim chce jejich plán za každou cenu překazit. Celý příběh zpestřují  písničky a pro pobavení jej provází a vtipně glosuje postava staré vrány.

Jak si náš hrdina se svízelnou situací poradí?  Nechte se překvapit. Honza v našem příběhu reprezentuje dobro, je to chlapík s upřímným srdcem, se smyslem pro spravedlnost, nejen odvážný, ale i důvtipný. V jeho řešení se skrývá kredo naší pohádky:

Proti zlu se bojuje nejen odvahou, ale i chytrostí a důmyslem a k získání štěstí stačí někdy i bystrý selský rozum.

Režie: Miroslav Pokorný,
hudba: Tomáš Alferi,
výtvarná spolupráce: Eva Milichovská
Hrají: Zdeňek Košata, Milada Bednářová, Tereza Sokolíková/Natalie Dvořáková, Vlastimil Žwak