Bunkr v Přáslavicích u Olomouce, vybudovaný v letech 1970-1976, sloužil jako záložní zesilovací stanice, kde se sbíhaly různé druhy komunikačních kabelů, přičemž nejdůležitější z nich, speciální kabel, měl přenést až 1920 komunikací najednou. Objekt měl obrovský význam pro komunikaci mezi Berlínem a Moskvou. V případě vojenského konfliktu (třetí světové války) by totiž vyřazení komunikačních linek bylo jedním ze strategických cílů nepřítele.

Posádka, která na výstavbě bunkru pracovala, byla dovezena z jiné, co nejvzdálenější části republiky a pracovala v utajení, aby byla pravděpodobnost vyzrazení minimální. Armáda tuto stavbu navíc nepřetržitě hlídala a do dokončených částí bunkru již nebyl posléze umožňován přístup.

Záložních zesilovacích stanic bylo po České republice vybudováno celkem sedm.  Náš objekt v Přáslavicích u Olomouce, nedaleko vojenského prostoru Libavá, má celkem šest pater, čtyři podzemní a dvě nadzemní. Velkou část prostoru zabírá telekomunikační vybavení. Zdroj energie zajišťovaly obří diesel agregáty, které by bez obtíží mohly elektrickou energií zásobovat menší město. Pohyb všech osob po areálu byl pečlivě monitorován.

Posádka stanice musela vydržet až deset dní bez zásahu zvenčí. Proto jsou v objektu ložnice, umývárny, kuchyně, jídelny i ošetřovna. Na svoji dobu se jednalo o poměrně luxusně vybavený vojenský objekt. Záclonky i falešná okna vyplněná plakáty měla za cíl evokovat stav normálnosti, i když by venku zuřila jaderná válka a nezbylo by nic než nukleární poušť.