V debatách o zelené politice vycházíme výhradně ze západní intelektuální tradice. Existuje ale celá řada unikátních tuzemských praktik. Příkladem může být drobné samozásobitelství produkty ze zahrádek, které bylo krátce po revoluci v mezinárodním prostředí považováno za primitivní pojištění proti ekonomické nejistotě, dokud v posledních dvou desetiletích nepřišlo do módy i na Západě. Jaké jsou další podobné tradice, jak jsou otištěné v naší kulturní identitě a jak by vypadaly politiky ochrany přírody a klimatu vycházející z našeho prostředí?